S čím vám můžeme pomoci?
Více o aplikaci
Mrákov 93
34501 Mrákov
Základní škola Mrákov
škola mnoha možností
škola mnoha možností
Za nejvyšší horou republiky
Start se v úterý 18. června povedl dle plánu v 8:00 a s jednou nezbytnou zastávkou v McDonaldu jsme v plánovaném čase dorazili i do Špindlerova Mlýna. Pro výstup na Výrovku – místo našeho pobytu – jsme zvolili cestu sice delší, ale rozhodně nejkrásnější. Počasí k nám bylo milosrdné – nejen, že bylo krásně (v nižších polohách tedy až zbytečné vedro), ale vyhnuly se nám bouřky, které plánovali meteorologové a přidělali nám tak zbytečnou starost. Výstup byl docela náročný – necelých 10 kilometrů, ale převýšení přes 600 metrů. Za odměnu jsme si v chalupě Na Rozcestí dali něco dobrého a pak už jsme po vrstevnici spěchali do cíle. K večeři nás potěšily borůvkové a meruňkové knedlíky a po ní jsme si poslechli něco o Krkonošském národním parku. Od jeho letitého správce jsme dostali několik zakázaných domácích úkolů, spoustu cenných rad a ti, co dávali největší pozor, také komiksy o Krkonoších. Spát jsme šli brzy, abychom byli zítra odpočatí na náročný výstup.
Ve středu se tedy měl naplnit hlavní cíl výpravy: zdolat nejvyšší vrchol republiky. Abychom to měli romantické bez davů lidí, objednali jsme si snídani na šestou hodinu ranní. Všechny děti byly neuvěřitelně vzorné a při obchůzce v 5:40 už pucovaly zuby. Když jsme ráno vyšli z chalupy, překvapilo nás, jaké je zde ve výšce 1356 m. n m. horko! Svlékli jsme bundy a přes Luční boudu a krkonošská rašeliniště pokračovali na úpatí Sněžky. Po krátkém odpočinku u Slezského domu jsme se vydali mírně exponovanou trasou, která je určena pouze pro výstup, nahoru. Povzbuzeni nádhernými výhledy jsme zanedlouho slavili na liduprázdném vrcholu. Sestoupili jsme pohodlnou severní cestou, zkontrolovali, že bouřka a déšť pro dnešek zůstanou v Polsku, a zahájili jsme sestup do Obřího dolu. Tam jsme poobědvali řízky, které jsme ráno vyfasovali v balíčcích, a někteří svlažili unavené nohy v potoce. Výstup zpět na Výrovku už byl potom hračka. Dopřáli jsme si řádný relax a po něm už ve velmi klidném tempu a na rovině proběhlo na trase k chalupě Na Rozcestí hledání a skládání veršů, aby se sehrály jednotlivé skupiny pro zítřejší celodenní hru. Špagety k večeři přišly vhod a večerka po velmi dlouhém a náročném dni byla brzy. Zvládli jsme 17 km s převýšením 800 m a zítra nás čeká taky pěkná porce, tak ať máme z čeho čerpat energii.
Ani letos nebyli účastníci ochuzeni o fotosoutěž, ale protože v podmínkách náročného horského terénu není možné „vypustit“ děti bez dozoru, měla trochu jiná pravidla než v minulých ročnících: na okruhu dlouhém asi 19 km musely mít děti oči na stopkách a poznamenat si (nebo vyfotit) všechny zajímavé věci na trase, do kterých nějakým způsobem zasáhla ruka člověka. Večer potom dostaly mapu a 17 očíslovaných fotografií. Jejich úkolem bylo zaznamenat do mapy, kde výjev vyobrazený na fotografii viděly, a zároveň označit dva z nich, které se na trase nevyskytly. Většina k tomu přistoupila velmi zodpovědně a valnou část večera strávila hledáním správného řešení. Tři skupiny, které obdržely stejný počet bodů, musely ještě absolvovat zákeřný kvíz o Krkonoších. Po vyhlášení výsledků a udělení hodnotných cen jsme zcela znaveni odpadli do postelí. Jak by ne – po 22 kilometrech pochodu s 900metrovým převýšením!
Ani jsme se nenadáli a přiblížil se konec. Sestup, tentokrát do Pece pod Sněžkou, probíhal ve velkém vedru, takže jsme v závěru při čekání na autobus vzali ztečí přilehlou benzínku – nanuky a studené pití téměř došly… Následoval přesun do zábavního parku Mirákulum, který měl být takovým odškodným za utrpení a dřinu na krkonošských stezkách. Nikdo ovšem nečekal, že bude 33 stupňů, takže se z odpočinkové návštěvy parku stala dost zátěžová záležitost, kde všichni vyhledávali hlavně vodní svět, zmrzku a ledovou tříšť. V pozdním odpoledni už jsme se potom, chvílemi pořádným lijákem, vydali k domovu. Během necelých tří dní jsme nachodili 56 km s převýšením 2300 m, takže klobouk dolů před všemi, kteří se zúčastnili a náročný program zvládli. Na závěr ještě dvě malé historky, které toho samy o sobě dokáží o mladých mrákovských turistech dost říci: při výstupu od chaty U Bílého Labe na Luční boudu se nás několik dospělých trochu zdrželo a mysleli jsme, že celý peloton brzy dohoníme. Pořád se nám to nedařilo, a když jsme v protisměru potkali čtyři vysportované starší pány a ptali jsme se, před jak dlouhou dobou potkali kolonu asi 40 dětí, říkali: „Máte šikovné děti. A jak dobře vychované!“ A před několika minutami jsem obdržela od majitelky naší chaty Výrovka fakturu za pobyt s dovětkem: „Máte prima děti!“ To máme. A díky tomu víme, že se nemusíme bát vyrazit zase příště😊
3D Vizualizace
