Expedice Krušné hory

PONDĚLÍ 29. 4.

V pondělí 29. 4. jsme se ráno sešli na autobusové zastávce před školou. V 07:30 jsme už byli všichni v autobusu pana Andrle řečeného Hánýs a mohlo se odjíždět. Cesta k naší první zastávce utekla rychle a dřív než jsme se vzpamatovali, už jsme se hrabali na Milešovku (nejvyšší horu Českého středohoří). Počasí nebylo úplně ideální, protože pršelo a byla dost slabá viditelnost. Proto nás pobavil vzkaz na rozcestí těsně před vrcholem: Obě cesty vedou k nám, ale vpravo je lepší výhled! Milešovku jsme samozřejmě zdolali a nemohlo chybět společné focení, které korunoval náš spolužák Vojtěch: přestože vrcholové fotografie jsou celkem čtyři a jejich vznik vždy dělilo několik desítek sekund, pokaždé se na obrázku mohutně zakusuje do obrovského jablka, které mu zakrývá celý obličej.

Při sestupu se rozpršelo, ale naštěstí to netrvalo dlouho - za chvilku jsme byli zase v autobusu. Promočení jsme dojeli až na hotel (Horský hotel Lesná), kde nás kolem páté hodiny ubytovali. Po převlečení a zahřátí jsme měli chvilinku na odpočinek a v 18:30 jsme šli do jídelny na rizoto. Po večeři jsme už jen odpočívali a kdo chtěl, mohl si ve 20:00 jít zazpívat do apartmánu pana učitele Pinkra, který obýval společně se skupinou nejmenších a naopak nejstarších kluků. Ve 21:30 nás paní učitelky zahnaly do našich pokojů a ve 22:00 jsme museli zhasínat a jít spát.

ÚTERÝ 30. 4.

V úterý 30. dubna 2019 nám učitelé naplánovali pestrý den už od rána. Po snídani v 7:45 nám bylo sděleno, že si máme zabalit do batohu pláštěnku, a šli jsme si dolů pro "oběd" a pití.

V 8:40 jsme odjeli do Mikulova autobusem, cestou jsme byli rozděleni na tři skupiny podle věku. Skupina nejstarších šla po strmém kopci ke štole Lehnschafter, kde Terezka vyčerpaná nočními nevolnostmi málem omdlela. Zalehla tedy na lavičku a návštěva dolu jí pro tento den byla odepřena.

Vyslechli jsme si zajímavou přednášku o dole a poté jsme si oblékli ochranné helmy s pláštěnkami. Vešli jsme do temné a strašidelné jeskyně, kde jsme každý dostali baterku, abychom se nebáli duchů mrtvých horníků. Uvnitř jsme se např. dozvěděli, jak dříve fungovaly důlní lampy. Horníky opatrovala sv. Barbora. Chodbičky byly velice úzké a statný muž se tam taktak vešel, o čemž se přesvědčil i pan učitel. I my menší jsme totiž měli problém tudy projít a záda trpěla. Když jsme se konečně prodrápali ven, tak jsme se pořádně napapali sušenkami a přenechali jsme místo v podzemí dalším skupinám.

Odpoledne jsme se vydali po černé sjezdovce na vrch Bouřňák. Po vyčerpávajícím výstupu na kopec se nám otevřel překrásný výhled do okolí. Poté na nás čekal krutý sestup dolů, u kterého se občas i padalo na zem. Za zdolání Bouřňáku jsme si za odměnu mohli něco dát v hospodě (za svoje). Když jsme čekali na druhou a třetí partu, povídali jsme si a dělali blbosti.

Za chvíli už ale dorazili, a tak jsme mohli nastoupit do autobusu a vyrazit do Oseku. Tam jsme navštívili lanové 3D bludiště, které bylo velmi zábavné. Paní učitelka nám navrhla, že si tam zaběhneme závod. Zúčastnilo se kolem 35 dobrovolníků. Až jsme se vyblbli, tak jsme (my starší) měli na hodinu rozchod po městě. Navštívili jsme klášter sv. Kateřiny a obchody, kde jsme si mohli koupit nějakou tu dobrotu. Pak jsme se vrátili do autobusu a čekala na nás hodinová cesta na hotel.

Když jsme trochu vydechli a upravili se, vyrazili jsme hrát ven vybíjenou. Po únavné hře jsme utíkali na večeři, kde na nás čekaly boloňské špagety. Po jídle byl naplánován sraz na umělce, kde nás učitelé rozdělili do 7 skupin. Každá skupina dostala dvakrát 68 fotek, které jsme obdrželi na zítřejší hru. Pak už se začalo stmívat a my jsme se rozhodli, že si půjdeme povídat na pokoj. Po večerce, která byla v 10 hodin, jsme zalehli a vyčerpáním hned usnuli.

STŘEDA 1. 5.

V tento den se uskutečnil včera slíbený orientační závod. 7 týmů se dál mohlo rozdělit do 2 menších podskupin. Čekalo na nás cca 20 kilometrů cest, kde jsme měli vyfotografovat 68 předpřipravených fotografií. Závod začal u bludiště v Lesné okolo deváté hodiny při otravném dešti, kde jsme dostali mapu s trasami a rýmu.

V odpoledních hodinách jsme se vydali po kratších cestách. Po chutném obědě týmy vyšly na Pyšnou a Jedlovou a do večeře obcházeli (mnozí dokonce obíhali) zbytky tras. Po zkontrolování fotografií učiteli skupiny obdržely písmenka, ze kterých se snažily vymyslet dlouhá slova (např. mezopotámský) a dostali za ně určitý počet bodů.

ČTVRTEK 2. 5.

Poslední den našeho turistického výletu jsme začali výstupem na nejvyšší vrchol Krušných hor Klínovec, který se pyšní krásnými a pro nás lehce zdolatelnými 1244 metry. Když jsme vyšli po sjezdovce, na níž byl místy stále sníh, paní učitelka Formanová vyhlásila výsledky ze včerejšího fotografického závodu. Pan řidič mezitím vyjel na parkoviště u rozhledny, na němž jsme si udělali skupinové foto a odjeli s pocitem dobře podaného výkonu. Ještě aby ne, vždyť jsme stihli vylézt na dva nejvýše položené body dvou různých pohoří. Po hodině a půl dlouhé cestě jsme dorazili do Lokte. Následoval rozchod a my jsme „zabíjeli“ čas lízáním zmrzliny. Pak jsme se dostavili do areálu hradu, a když jsme čekali na paní průvodkyni, zhlédli jsme expozici středověké mučírny. V průběhu prohlídky jsme se dozvěděli vše podstatné o historii stavby a mohli se těšit na cestu domů.